| Srazy | Sraz30 | Mejdan u Mirky | Sraz31 | Sraz32 | Sraz33 | Sraz34 | Sraz35 |
| Sraz36 | Sraz37 | Sraz38 | Sraz39 | Sraz40 | Sraz41 |
Lepší už to nebude a to fakt myslím upřímně. 22. května 2009 jsme se opět sešli, tentokrát po 35-ti létech od ukončení základní školy. Byl to tzv. velký sraz, takže pozvánky pro všechny, včetně učitelů, objednávka stolu v restauraci a mnoho dalších organizačních drobností. Snad jsem to všechno zvládl k všeobecné spokojenosti. Letos to bylo pro mne trochu náročnější, protože poslední dva měsíce stěhuji firmu, poprvé za 19 let do menších prostor a to je teda mazec. Pomalu se ze mne stává nový živočišný druh, co nepotřebuje spát. Místo fóru, aktuální příhody: nedávno jsem jezdil po stole mobilem a hledal na obrazovce, kde se mi schoval kurzor. Minulý týden večer jsem se chtěl oholit a tak jsem přistoupil k umývadlu a ..... vyčistil jsem si zuby. Snad to dostatečně vysvětluje, v jakém rozpoložení se právě nacházím. Nicméně příprava srazu už je taková rutina, že kdyby šlo všechno tak snadno, to by bylo něco.
Původně jsme tak nějak všeobecně uvažovali o výjezdním srazu s noclehem někde v Beskydech. Vzhledem k nedostatku času a k faktu, že už se pak k této myšlence nikdo nepřihlásil, jsem sraz umístil do restaurace Orlovka na starém náměstí. Naštěstí. Tak nějak si kladu otázku, kolik spolužáku by asi bylo ochotno odjet na dva dny do Beskyd, když na návštěvu restaurace v Orlové si jich našlo čas 10 z 30-ti pozvaných. V pořadí jak seděli u stolu to byli Eva Bogárová, Růžena Gříbková, Mirka Křevká, Petr Lalik, Radka Bernatíková, Blanka Durčáková, Hanka Císařová, Petr Penkala, Jiří Svoboda a Zdeněk Kamrla. Dále se srazu zúčastnili Květoslava Poštulková, Marie Blažková a František Kněžík. Pana učitele Gvozdka jsme tradičně navštívili doma před zahájením srazu. Zkusím ten den popsat od začátku jako před pěti léty.
Letos jsem si to nekomplikoval tenisem, ani jsem neztratil peněženku a v podstatě šlo vše hladce. Po ránu jsem jel pro objednané kytky a dozvěděl jsem se, že možná přijdou někdy během dne. Tak jsem na reagoval slovy, že si je možná během dne vůbec nevyzvednu a jel sehnat kytky jinde. Nějak to dopadlo a snad se líbily. Sbalil jsem celý srazový cirkus (hudba, kytara, foťák, blesk ...) a kolem poledne jsem dorazil do Orlové. Tam jsem předal auto Kubovi a trochu se zakecal u rodičů, kteří mi připravili oběd a prvního panáka. Mezitím mi zavolala paní Blažková, že ji návštěva učitele Gvozdka nevyjde a že přijde až na sraz. Vyzvedli jsme tedy o čtvrť na dvě paní Poštulkovou, o půl druhé k mým rodičům dorazila Mirka a něco po půl už jsme zvonili na zvonek u pana Gvozdka. Dokladem ve fotodokumentaci zůstává pouze milá cedule na vratech, popisující charakterní vlastnosti jejích psa. Pro fotografování nebyla tentokrát vhodná konstalace.
U Gvozdků jsme se zdrželi asi hodinu. Přinesli jsme kytku, láhev vína a kafe a obdrželi patřičné pohoštění ve formě sekané, tlačenky, mlsoty a výborné domácí pálenky. Obvzlášť poslední položku jsem si užil, paní Gvozdková hrála hru, že jako přeslechla, že Mirka řídí a vesele ji nalévala. Mirka to řešila tak, že mi své panáky dávala. Mňam. Pan učitel Gvozdek bude mít letos v prosinci 80 let a přes tento požehnaný věk to má stále v hlavě všechno srovnané. Bohužel neměl zrovna nejlepší den, před několika dny upadl a namohl si krční páteř. Zůstal tedy v posteli a komunikoval s námi vleže. Prošel jsem s ním seznam spolužáku, co byli na srazu posledně a co se účastní tohoto srazu, prohlédli si nějaké fotky a prostě trochu pokecali. Docela těžce se mu mluví, přesto si o každém pamatuje spoustu informací. Prostě hlava je v pořádku, ale tělo už ho zrazuje. Poděkoval nám, že jsme na něho nezapomněli a před srazem ho navštívili a všechny pozdravil, což jsem na srazu vyřídil. Slíbil jsem, že znovu navštívím s panem ředitelem Kněžíkem a přineseme mu fotky a informace ze srazu.
Do Orlovky jsem dorazil něco po půl čtvrté s paní Poštulkovou, připravil vše potřebné, objednal si pivo a přešel do stavu čekání s foťákem na příchozí učitele a spolužáky. Nejdochvilnější jsou učitelé, ti přišli všichni včas a nebýt Petra Penkaly, který to stihl těsně před paní Blažkovou, čelil bych přesilovce tři na jednoho. Postupně dorazili všichni v pořadí, které lze na fotografiích rozklíčovat. Pěkně jste se courali až do cca 17:30, což mne dostalo do časových problémů jak stihnout se všemi účastníky dějepis večeří a společnou fotku. Pani Blažková totiž potřebovala odejít už v šest, protože mají oslavu čerstvého vnoučka. Přemluvil jsem ji na 18:15, když ji Kuba odveze. Všechny tři věci se nakonec v asi 45 minutách stihly a tak to dobře dopadlo. Jo a to ještě celé zkomplikovala slušná bouřkas kroupami, blesky a podobně. Přišla před šestou, čímž posunula možné focení, na které pak nebylo moc světla. To je ale život. To bude nějaké moje prokletí, loni v říjnu jsem řešil úplně stejný problém na srazu z průmyslovky po 30 létech.
Koho zajímá obsah hodiny dějepisu, tak má smůlu. Tato kapitola je tradičně určena jen účastníkům srazu, všichni tuto možnost měli. Obsah večeře byl docela konzumovatelný, v tomto směru Orlovka docela zabodovala. No a kvalitu společné fotografie může každý ohodnotit sám, jako oficiální fotografii jsem vybral tady tuto a už jsem ji také přidal na titulní stranu. Před pěti léty jsem zakonzervoval zbytek domácí pálenky, kterou přinesla paní Blažková a ten jsme nyní společně dopili, částečně před a částečně po večeři. Myslím, že tento počin byl také přijat celkem kladně. Tuto kapitolu ovšem neustáli v Orlovce, odmítli mi vydal jednoho prázdného frťana s odůvodněním, že vlastní alkohol zde prostě konzumovat nelze (na vysvětlenou se jednalo o 168ml). Když je někdo suchar, tak se s tím dá těžko něco dělat. Já jsem ovšem tvrďák a frťana jsem dostal prostě tou metodou, že jsem jinou možnost nepřipustil.
Po společném focení odvezl Kuba paní Blažkovou a Poštulkovou. Pan Kněžík ještě zůstal asi do sedmi a pak měl zajištěný odvoz. Myslím, že všichni učitelé byli spokojeni, každopádně tuto spokojenost vyjádřili a za pozváni na sraz poděkovali. I já jsem ji poděkoval, za to, že si na nás našli čas. Po jejich odchodu se dále sedělo a debatovalo a já jsem pořád otravoval, že se musí tančit, pochopitelně hlavně proto abych využil tu hudbu, když už jsem ji chystal. Nakonec se mne zželelo Růže a dala se mnou taneček a já byl spokojen. Ostatní dále seděli jako pecky. Kolem desáté přišel číšník s účtem, tady Orlovka opět překvapila, všechny účty byly korektně připraveny a všechno šlo hladce. Ještě jsem neměl čas to všechno spočítat, ale myslím že to celkem vyšlo. Pokud něco zbylo, nechám to tradičně do příštího srazu. Myslím ale, že jsem tam spíš něco málo doplatil, byl tam ten neplánovaný couvert.
Po zaplacení to vypadalo, že se už rozejdeme. Našla se ale druhá samaritánka Eva a dala se mnou taneček. A světe div se, ostatní se přidali a docela pěkně jsme to rozsvítili až do cca 11:15. Až při tanci jsem si uvědomil, že je tam nahoře docela horko a tak jsem docela dost vypotil. Myslím ale, že jsem tančil poctivě a nic jsem neošidil. A také jsem měl radost, že jsem jim konečně přeřvali tu blbou televizi, co tam celý večer hrála. Co je to za divná móda, televize v hospodě. Do hospody snad chodím pokecat a ne čumět do bedny. Ta úleva, když jsme pak vyšli ven, to bylo jako ze sauny do bazénu. No a venku jsem se ještě vnutil s kytarou, pochopitelně opět hlavně proto, že jsem ji sebou táhl a nemám rád zbytečnou práci. Zahrát jsem tři kusy, snad jsem nikomu moc tímto počinem duševně neublížil.
A to je vlastně vše, pak jsme se v klidu rozešli, bůh ví kdo kam. Já k rodičům, kteří mne pro tuto noc uložili, ovšem předtím jsem jim ještě musel všechno prásknout. Odměnili mne za to panákem. Spát jsem šel někdy kolem druhé ve velmi příjemné náladě. Když se to pokusím celé zhodnotit ze svého pohledu, vidím samé plusy. Hlavně se všichni dobře bavili, nevznikl žádný konflikt, všichni zůstali až do konce, nepracovalo se a nehovořilo o nemocech, prostě bezva. Mínusem je pro mne jen malá účast. Náladu mi to nezkazilo, ale to více: když člověk něco připraví a vyhraje si s tím, nezájem ho pak moc nepotěší. Orlovka jako taková potěšila dobrým jídlem, přesnými účty, příjemným prostředím, mínusem pro mne je změna původní dohody, horko v patře, trvání na zapnuté televizi a ten panák, to u mne mají vroubek.
Celý večer jsem fotil a z výsledku jsem vybral 103 kusů, které jsou zde po čárou. Jsou seřazeny v časovém pořadí, jak byly foceny. Skupinku pro tisk jsem hned ráno poslal mejlem a ostatní fotky v tiskové kvalitě zatím nikam dávat nebudu. Pokud o ně bude mít někdo zájem, tak je někam dám k dispozici. Pokusil jsem se vybrat to nejlepší, zvlášť Radce jsem hlídal, aby na všech fotkách byla krásná. Nebylo to těžké, ona je na všech fotkách krásná. Omlouvám se snad jen Petrovi Lalikovi, ale jeho výstup z Orlovky nelze nevystavit a on to myslím ustojí. Fotila tam ještě Blanka, pokud mi fotky dodá, tak je tady také vystavím.
Další setkání bude opět za rok v tradičním termínu předposlední pátek v květnu, tedy 21. května 2010. Dám Orlovce ještě jednu šanci, takže opět na stejném místě. Objednám stůl a každý si dá a zaplatí co chce. Na tom není co organizovat.Všem účastníkům srazu po 35-ti létech na tomto místě děkuji za vytvoření velmi pozitivní nálady a za dodání energie, kterou z toho dovedu čerpat.
Mějte se všichni pěkně a za rok čauky.
Zapsal Zdenál.
